http://blog.hrachau.de/index.php Copyright 2026, .muxx .muxx SPHPBLOG 0.5.1 http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry121217-215827
Living stone
Tomuto klubu se dostává velké přízně široké veřejnosti. Nachází se na Dominikánském náměstí, což je v samém brněnském centru. Interiér klubu může připomínat nějakou krčmu ve Velké Británii či Irsku. V klubu je jeden delší bar, vstup ke druhému baru se otvírá jen v případě větší návštěvnosti klubu, což se stává velmi často. Na své si zde přijdou příznivci taneční hudby, ale občas sáhne Dj i do tvrdšího soudku. V prostorách nad hlavním barem je vyvýšená dřevěná plocha s několika místy k sezení. Nevýhodou je menší kapacita, která je vzhledem k oblíbenosti klubu často naplněna na maximum.

Metro music
Metro patří mezi mé nejoblíbenější kluby. Klub je v Poštovské ulici v centru Brna. Jeho název je příznačný vstupu do klubu. Při cestě do útrob klubu musíme překonat několik schodů dolů. Vybavení a výzdoba klubu působí spíše jazzově, ale jen na tuto muziku se klub zdaleka nezaměřuje. Prostor klubu je čtvercový. V jednom rohu čtverce je umístěný bar, u kterého se můžou občerstvit návštěvníci ze dvou stran. Klub je vybaven většími stoly s pohodlnými pohovkami a křesly. K dispozici jsou i menší vyšší stolky se židlemi. Počet míst k sezení u baru je také dostatek. Zábava je v klubu hlavně formou diskotéky, koncertů, ale i také různých zábavných show či přednášek. Na koncertě si zde můžete poslechnout pop, rock, punk, blues, jazz. Při diskotéce pouští Dj hity většinou v původní verzi bez toho, aby je remixoval. Na koncertech, při kterých vládne komornější atmosféra, se sedí u stolků. Jinak se před koncerty stoly uprostřed klubu vyklidí. Nevýhodou je to, že když je v pokročilejších hodinách v klubu méně lidí, tak je personál požádá, aby klub opustili, ikdyž by mělo být dle otvírací doby ještě otevřeno.

Fléda
Fléda je jeden z nejvytíženějších klubů, ve kterém se pořádají koncerty a párty elektronické hudby. Je to klub s tradicí, který je na Štefánikově třídě. Místo klubu je výhodné v tom, že to odsud není příliš daleko do centra města a ani třeba do městské části Královo Pole. Nevýhodou je to, že v domech v blízkosti klubu jsou byty a jejich obyvatelé si často a pravidelně stěžují na to, že když kolem půlnoci v klubu končí program, tak jsou lidé trousící se postupně z klubu slyšet. Na flédě pravidelně koncertují skupiny, které mají u nás spoustu posluchačů a při jejichž vystoupení je klub zcela zaplněn. Zaplněnost klubu pocítí návštěvník zejména při čekání ve frontě, když si chce odložit do šatny svrchní oděv. Klub je prostorově řešen tak, že i přes svou velkou kapacitu hlavní plochy před pódiem, což je zhruba tak 1200 lidí, si zachovává útulnou vizáž. Po vstupu vchodovými dveřmi je před námi užší prostor se stoly. Za chodbou je místnost s barem a za ním prostor s menším pódiem. Pak už je hlavní plocha s velkým pódiem a s barem v zadní části plochy. Pro rychlejší obsloužení posluchačů je ještě k dispozici samostatný bar, který je naproti vstupu na hlavní plochu. Stěny v prostorách klubu jsou vytapetovány plakáty souborů, které zde v minulosti vystupovaly, tak si může člověk prohlédnout, kolik jmen se tady už za historii klubu prostřídalo a doufám, že v budoucnu ještě dost prostřídá.

Perpeetum
Tento klub je v blízkosti Janáčkova divadla. Specializuje se na undergroundovou taneční scénu. Při vstupu do klubu to na první pohled ale není moc zřejmé. Klub se totiž skládá z horní a spodní části. V horní části je to bar, kde se může příjemně posedět. Na poslech účinkujících Djs musíme sestoupit po schodech do dolní části klubu. Schodů je to vcelku dost. Tady už na nás naplno zapůsobí undergroundové prostředí, neboť tato část klubu je ve sklepních prostorech, kde je nižší strop. Příchozí do spodní části klubu si připadají, jako když vstoupili do jeskyně. Tento pocit umocňuje i to, že z taneční plochy vedou dva vstupy do místnosti s barem. U baru se můžeme občerstvit i v hlavní části klubu, máme tedy stále přehled, co se děje na pódiu. Klub prošel v poslední době rekonstrukcí, což naznačuje, že se s klubem nadále do budoucna počítá, což jeho více, či méně pravidelní návštěvníci jistě ocení.

Melodka
Když se vydáme Kounicovou ulicí z centra města směrem na Královo Pole, tak zhruba po 1km dorazíme k music klubu melodka. Na první pohled není přítomnost klubu příliš viditelná. Více kolemjdoucího zaujme upoutávka sport baru kometa pub, která je ve stejné budově. Blízkost těchto dvou podniků je praktická, neboť bezprostředně před návštěvou hudebního vystoupení je možnost zahlédnutí hokejového zápasu či jiného sportovního přenosu. Rozmanitost produkce je podobná jako u flédy. Určité odlišnosti tu ale jsou. Jednou z nich je kapacita klubu, která je oproti velké flédě menší. Další je ta, že se klub méně zaměřuje na elektronickou hudbu a více prostru se naopak dostává metalu, punku, ale třeba i alternativním věcem. Po vstupu do klubu si můžeme dát hned něco dobrého u baru, od kterého dohlédneme na druhý konec klubu, kde je umístěno pódium. Ještě jeden bar je na levé straně poblíž pódia. Před prvním barem několik stolků, které jsou ve stylu boxíků, ale ze kterých se dá slušně sledovat dění na podiu, když na nás během akce padne únava, či když si chceme vychutnat pití v sedě. Ikdyž klub působí útulným dojmem, tak se zde pořádají koncerty českých i zahraničních kapel, při jejichž vystoupení se klub plně zaplní a vytvoří se zde vynikající kulisa.

Faval
Faval patří mezi brněnské kluby s dlouholetou tradicí. Nachází se v Křížkovského ulici hned vedle stadionu velodrom. Podobně jako u flédy není klub umístěn v samotném centru města, přesto je ale návštěvníkům dobře dostupný a to i díky tomu, že u klubu mají zastávky dvě okružní linky autobusu č.44 a 84. Vstup do klubu není přímo z hlavní ulice. Ke vstupu nás dovede spojující ulička z kovové konstrukce lemující jednu z podélných stran velodromu, což na nás hnedka zapůsobí dobrým undergroundovým dojmem. Před vchodem je prostor, který je v teplejších měsících využíván k venkovnímu sezení. Faval je rozložen do několika menších místností. Po projití vstupními dveřmi se dostaneme do „předsíně“, kde si můžeme nechat uložit své svrchníky v šatně. Následují dveře do jakéhosi předsálí, kde je bar, fotbálek a místa k sezení, zde je asi nejvíce plno, když se ještě dolaďují poslední přípravy před koncertem a ještě není otevřen hlavní místnost s pódiem. V největší místnosti je hned za dveřmi opět bar, před ním jsou na vyvýšené podlaze stolky se sedačkami a kulatými sedátky. Z vyvýšeného prostoru je tak o něco lépe vidět na pódium. Stoly se sedačkami a židlemi jsou i u druhé straně místnosti. Když se vrátíme a projdeme předsálím, vstoupíme do prostoru, kde na nás do třetice čeká zase bar. Tato místnost je obdobná předsálí s rozdílem, že je na jejím konci ještě menší pódium. Pokud v této místnosti není nějaká produkce, anebo je v klubu menší počet lidí, je prostor uzavřený. Co se týče vyhraněnosti klubu, tak se zde opět meze nekladou. Produkcí a klubovou vizáží je to taková menší fléda. Hojně zde také nacházejí útočiště fakulty k pořádání různých studentských akcí.
]]> http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry121217-215827 .muxx Mon, 17 Dec 2012 20:58:27 GMT http://blog.hrachau.de/comments.php?y=12&m=12&entry=entry121217-215827 http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry110906-222437 http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry110906-222437 .muxx Tue, 06 Sep 2011 20:24:37 GMT http://blog.hrachau.de/comments.php?y=11&m=09&entry=entry110906-222437 http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry110706-230141 Honza vybral cíl cesty Děčín, který byl již delší dobu v hledáčku jeho poznávacího obzoru. Pepa dle předpokladů již toto město navštívil, bylo to ale již před delší dobou, tak si rád osvěžil vzpomínky na město a jeho okolí a zároveň byl zvědav co se skýtá za místy, které ještě nenavštívil.
Sraz jsme si jako správní plzeňácí dali na vlakáči u sochy hutníka v 5:45 ráno. Jak bylo avizováno, tak se také stalo. Kupóny nám byly vyměněny za lístky ČD a my jsme mohli směle vyrazit. První vlakový spoj dne byl rychlík z Plzně do Mostu. Jednalo se o vlakovou soupravu, která není na českých železnicích zas tak častým účastníkem. Neměla ani moc vagónů, ale našemu cestování to vůbec nevadilo. Pro Honzu, který na této trase cestoval dříve pouze do stanice Žihle, bylo překvapením, když v Žatci vlak nepokračoval ve směru jízdy, ale začal nečekaně couvat. Město Žatec je trochu odkloněné od další trasy směrem na Most, proto tam vlak zajede a poté opět vyjede pozpátku na pokračující trasu. Před Chomutovem se začaly objevovat první uhelné povrchové doly těžby hnědého uhlí, tepelné elektrárny a průmysl s tím související, což bylo podnětem pro vytvoření prvních fotek. Dalším úkazem byly časté kopce kolem města Most, ve kterém náš první spoj končil a kde jsme přestoupili na osobní vlak do Děčína. Měli jsme za sebou 3 hodiny jízdy, které utekly při pohledu na okolní krajinu celkem rychle. Následující hodina a půl byla stejně zajímavá. První zvláštností byly lázně Bílina, které již dnes bohužel chátrají. Vlak zastavil také v dalším lázeňském městě Teplice, které jsou pravým opakem Bíliny, protože jejich sláva je stále na vysoké úrovní a podle toho také vypadá stav lázeňských domů. Jen co jsme si stačili prohlédnou něco z Teplic, už jsme byli v nedalekém Ústí nad Labem. Oba nás překvapilo, jak se toto město mění k lepšímu a to nemluvíme jen o opravách a nových stavbách, ale například o unikátních projektech, jakýmï jsou třeba lanovka z obchodního centra na vrch s rozhlednou Větruše. Vždy nás zde zaujme unikátní most přes Labe, jež byl jeden rok zařazen mezi nejlepších 10 staveb světa. Při trase do Děčína jsou vidět krásné scenérie Labského údolí táhnoucí se velmi vysoko. Po příjezdu do Děčína jsme ověřili zpáteční spoj a vydali se na poznávání města a jeho okolí. Nejprve jsem prošli okolo zavřeného muzea, kde jsme se vyfotili s tradičním symbolem Děčína, kotvou, která neodmyslitelně patří s lodním průmyslem ke koloritu města. Okolo Rajských ostrovů, ze kterých se vyklubala expozice Akva – Tera a pravoslavného kostela. poté jsme nakoukli ke chrámu a už jsme pádili do strmého kopce k Pastýřské stěně, kde se nachází kromě zoo, jež jsme v tomto počasí skutečně nehodlali navštívit. Ale neodpustili jsme si návštěvu malebné vily v podobě zámečku tyčicí se na skále nad městem a samozřejmě malebného pohledu na celé město, kde jsme skutečně pokochali nebýt deštivého a větrného počasí. Po prohlídce okolí vily s altánkem a zahrádkou jsme se rozhodli sejít dolů k Tyršovu mostu, což byla cesta jak v nedalekém Česko- Saském Švýcarsku. Zajímavé byly i železniční tunely, kde jsme zachytili fotkou vyjíždějící vlak, na který jsme netrpělivě čekali. poté jsme se rozhodli jít na vyhlídková místa na Červeném Vrchu a Vlajka, cesta byla trochu drsnější, zvláště jedna část na Vlajku, což jsme pocítili na mokrých botách. Ale to nás nikterak neodradilo od výstupu na ještě vyšší Červený Vrch. Cestou jsme kupodivu potkali další skupinky, jež od nás chtěli názor o smyslu výstupu na tuto lokalitu. Pak jsme sešli zpět k mostu, jež jsme přešli a kde nás zaujali při cestě, na zábradlí umístěné visací zámky, lemujicí obě strany mostu, tento zvyk se používá většinou ve východních zemích a u nás je velmi neobvyklý. Většinou symbolizuje přání, jež mají být splněna uzamčením zámku a vhozením klíče do Labe. Poté již trochu vyhládlí jsme hledali, kde se najíme a schováme před nečasem, našli jsme restauraci poblíž Radnice, kde jsme si dali polední menu a ochutnali premiérově Echt od Budvaru, který i Pepu překvapil netradiční chutí. Jídlo bylo výborné, což jsme kvitovali pochvalou servírce, která nás po dobu našeho hodování obsluhovala. Ovšem když mělo dojít na placení, nečekali jsme, s kým máme tu čest. Po obdržení účtenky o zaplacení jsme si přečetli, že nás obsluhoval Čert. Přísloví, že Čert nikdy nespí v tomto případě asi neplatilo, neboť z dýška, jež mělo činit v naší dobré víře 8 Korun, se díky tomu, že neměl žádnou desetikorunu, stalo jeho mínusem a naším plusem. Po dobrém odpočinku a jídle stráveném ve skvělém prostředí jsme už měli naplánován další postup našeho putování. Nejprve jsme vyrazili na Zámecké náměstí s kostelem a Dlouhou jízdou. Z náměstí již byly vidět hradby Dlouhé jízdy, což je cesta tvořená hradbami , jež optickým klamem vytváří dojem, že je neskutečně dlouhá, což je způsobeno jejím postupným zúžením směrem ke konci, po stranách hradeb byly umístěny různé relaxační místa s jezírky a květinami. Pepa si pamatuje zbědovaný stav zámku, což dnes nebylo pravdou, neboť za posledních deset let se zámek skoro celý opravil a to do důstojné podoby, jež prezentuje celé město. Po prohlídce okolí a nádvořích jsme nemohli vynechat prohlídku, která trvala neuvěřitelných 80 minut. Po pobytu sovětských vojsk zde rozhodně návštěvníci nemohli čekat vybavení jako například na Hluboké. Ale prostory byly nádherně renovovány a i když byla výbava chudší, neboť zde byla většina věcí minulým režimem rozkradena a zničena, tak je nutno ocenit snahu památkářů. Po náročné prohlídce, kdy někteří z nás málem ulehli v kapli, jsme se vydali rovnou na pokračování obhlídky města a to opět v dešti, jež začal dnes asi už po 50. a za chvíli zase přestal, na místní, nádherně opravené Masarykovo náměstí s krásnou kašnou, těch kašen bylo v celém okolí náměstí několik a za zmínku stojí i malebný kostel. Poté bylo rozhodnuto, že se přes malebný park vydáme na Střelniční Horu a Labskou Stráž, což jsme také udělali a vydali se do kopce. Čekalo nás stoupání, kde jsme zdolávali desítky kamenných schodů a lávek, které nás zavedly až do CHKO Labské Pískovce. Při výstupu jsme již viděli nádherné výhledy. Zdejší obyvatelé mají skutečně velmi rychlý přístup z centra do nádherné přírody, kterou bohužel, jak to tak bývá nedaleko měst, kazili odpadky na zemi, pohozené nepořádnými návštěvníky. Výhled ze Střelniční hory se zbytky památníku, byl opět pěkný, jen lehce zamlžený dešťovým oparem. Nahoře jsme se vydali k Labské stráži a předtím ještě ke Sněžnické vyhlídce, kde však výhled zakrývali stromy. Na Labské Stráži jsme však byli překvapeni malebnou stavbou, která však již hodně pamatuje a návštěvníci zde vstupují na vlastní riziko pádu cihly a střechy. Myslíme si, že tato stavba by si zasloužila opravu. Výhled odtud byl omezen opět stromy, ale zahlédli jsme lodní jeřáb v docích a protější břeh. Pak jsme se vydali zpět k parku, který jsme se rozhodli celý projít a občas něco přečíst o neznámých stromech a keřích, v parku byly rovněž velmi staré památníky a altánky s výhledy do parku. Pak jsme rozhodli sejít okolo malebné budovy Střelnice k řece Labi. Trochu nás znepokojil katastrofální stav loděnic a doků, stav lodí byl o něco lepší. Lodě byly ukotveny ke břehu, neboť z důvodu nízké hladiny mají zákaz vyplutí. I přesto bylo zajímavé si lodě prohlédnout a to i největší český tažný remorkér Beskydy, jež zde uvázl i s lodí, jež vytáhl, pravděpodobně také uvízlou na mělčině. Po prohlídce lodí jsme se vydali směrem k mostu a nemohli jsme přehlédnout u stavby zdejší knihovny obrovskou kotvu, velmi nás překvapila tabule, kde bylo napsáno, že v roce 2002 dosahovala hladina do výšky kotvy, což nás šokovalo a nedokázali jsme si to představit. Naštěstí už zde nebyly patrny žádné škody. U mostu se nám líbila stylová restaurace ve tvaru lodi, se stožáry a dokonce palubou. Po přejití mostu jsme se vydali k nádražní budově a cestou jsme viděli nádherně opravený park a moderní budovy. Nádraží bylo opraveno stylem, jež se vidí hodně v Bavorsku. Zpáteční cesta rychlíkem do Prahy byla pro Pepu částečnou premiérou, neboť až do Roudnice nad Labem ještě vlakem po koridoru necestoval. Směrem od Ústí nad Labem se opět táhla široká údolí lemujicí trať. Která se později měnila v rovinatou krajinu Polabí. Při cestování nás překvapila černoška, jež se rozhodla, že si za každou cenu sedne u nás v kupé, dokonce přežila i odér našich promočených a špinavých ponožek. Dokonce i dítě, jež měla v ošatce, neprotestovalo. Holt asi byla zvyklá na horší podmínky u ní v domovské pevnině. V Praze nás čekal běh na vlak do Plzně, jež jsme stihli akorát, neb jsme měli na přestup neuvěřitelné 2 minuty. Cesta do Plzně byla velmi proměnlivá, neboť některé části koridoru z Berouna do Rokycan již byli hotové, některé rozestavěné a některé ještě nezapočaly. I přesto nás zaujaly moderní stavby a obrovské projekty, jako třeba zcela nový tunel, jež vedl zcela jinudy a narovnal tím trať, což bylo viděno i v několika dalších případech. Šťastně jsme dorazili do Plzně a překonali i nástrahy velkoměsta a výluk v dopravě a dorazili domů, sice špinaví a mokří, ale plní zažitků a dojmů. Jsme si vědomi toho, že jsme zcela jistě nestačili probádat některé historické stavby z Děčína a jeho okolí. Takže někdy zase nashle v dalším zajímavém pokračování v některém z měst naší Země.


]]> http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry110706-230141 .muxx Wed, 06 Jul 2011 21:01:41 GMT http://blog.hrachau.de/comments.php?y=11&m=07&entry=entry110706-230141 http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry100818-130000 Areál sme celý prošli a zakotvili před stagí. Lidí před ní ještě nebylo mnoho, tak sme mohli jít blízko k pódiu.O žádné s kapel sme nemohli říct, že by nezněla dobře. Mezi zahravší spolky patřili Spínací Špndlík, Zeměžluč, Nežfaleš, místní Werglův Pjos, němečtí Speichelbroiss, ale největší zážitek večera v nás zanechala anglická skupina Anti Nowhere League, která svým strhujícím punk Rock“N“Rollovým vystoupením nenechala jednoho člověka chladným. To byla jedna z posledních čtvtečních kapel. Že se jednalo o první den festu bylo znát i na povrchu místa před stagí, kde se původní louka měnila v udusanou půdu, takže se tam utvořilo blátíčko. Podle toho vypadala naše obuv druhý den ráno. Celý čtvrtek bylo nádherně a ve stejném gardu pokračoval i pátek. Krom sluníčka pálící přes stan nás ráno probudil i vrtulník, který musel letět ukrutně nízko. Přechodné bydliště nám neponičil, tak sme ho brali jako ranní budíček :-) Do areálu sme jukli jen na skok, když od 10hod vystupoval písničkář Záviš. Ten nám dal potřebnou energii pro cestu do města. Přišlo mi, že cesta utíkala nějak pomaleji než včera, holt s davem jde vše rychleji. Na počátku města sme dohnali pár lidiček jdoucí před náma, tak sme se na ně zavěsili. Jenže ejhle místo aby pokračovali směr hospoda, supermarket, zapluli na místní koupaliště. Byli sme mezi rodinnými domy, tak sme se optali jedné paní kudy kam. Po její radě byla vidina hospody vzdálená, protože nás poslala do podniku na kraji města 3km od nás. Když sme po pár metrech této cesty narazili na nonstop, krý měl zrovna zavřeno, vzdali sme to a namířili to dle intuice do středu :o) Vyplatilo se, po vymotání se z domkové čtvrti, se před náma otevřel pohled na billu. A ve vzduchu visela i nějaká ta restauračka – byla kousek za rohem. Vnitřek byl prostorný, dobrý vzduch, trvalo tedy trochu déle než si nás všimla obsluha, ale to se dá prominout, sice nebylo úplně plno, ale stejně tam takový příval hostů v pátek v poledne, jen tak není. Pivo měli staropramen i granát, k jídlu sem si dal česnečku a kančí guláš. Pochutnali sme si, napili sme se, tak sme mohli spokokojeně odjít na nákup. Před billou postávali a posedávali lidé, ale uvnitř žádné větší fronty nebyly. Šli sme hlavně po kole a víně. Místní policisté co tam hlídali, nám poradili, ať si koupíme nějaké dobré krabicáky. My však na jejich rady nedali a dali sme přednost vínu v petkách. Opravdu milí příslušnící, když měli takovou starost o náš apetit :) Ještě sme vzali na sváču chleba a štangli nějakého měkkého salámu. S igelitkama v rukou sme to namířili do centra. Když sme prošli nějakou branou, tak už bylo zřejmé, že se brzo ocitnem na náměstí. To vypadalo pěkně, bylo s podloubím, stromky, uprostřed byla jedna kašna. Na lavičce sme dali chvilku veget. Klábosilo by se tam takhle na slunci pěkně, ale čas produkce nás již tlačil. Cestou na zpět kolem nás projížděli příležitotní taxi, kterých tu bylo hojně. Ke stanům sme dorazili v 15:45 a protože v 15:30 měla hrát plzeňská folk punková legenda Znouzectnost bylo to akorát, neboť jako je to zvykem na každém festu i tady byl program v časovém skluzu. Playlist byl plný obvyklých písniček, který hrajou na festech jako např. Jednou za tisíc let, Časy zlý, Knedlíky, Bílé velryby atd. ZNC nás potěšila tím, co sme od ní čekali. Skupina při vystoupení i vtipně upozornila na lidi, kteří házeli kelímky s nedopitým pivem mezi lidičky v předních řadách. Kytarista o nich řekl, že se divý, jak může někdo s pivem takhle plýtvat a že se to prostě nedělá.Po Znouzi sme šli na pivo a potom ke stanům namíchat nápoje. Nejprve sme mixli kolu s červeným. S bílým by to bylo asi méně sladké, ale tohle také nebylo k zahození. Když sme doskotačili na stage, tak právě dohrála první písničku další česká legenda E!E na ně už bylo před pódiem pořádně plno. Ve vynikající atmosféře sme si vychutnávali songy jako O životě, Poslouchej, Míša nebo Pelikáni. Ve stejném duchu se neslo vystoupení Totálního nasazení, on jako už celý zbytek večera byl nabit samými punkovými legendami. Po Totáčích přijel na pověstém traktoru Visací zámek, kteří odstartoval překvapivě písničkou Hymna šibeničních bratří, kterou né vždy ze svého repertoáru vytáhne. Visáče vystřídali SPS z Prahy, ti připravili vynikající předkrm pro hlavní hvězdu večera anglické The Toy Dolls. Tihle tří týpkové, kteří brázdí hudebním světem již 30 let všem ukázali zač je toho loket. Jejich kytarová sóla se krásně nesla celým areálem a poukázala na to, že tihle kluci holt na ty kytary umějí zahrát a přitom ještě zvládat skákat roznožky ve vzduchu :-) Prostor pro sóĺo měl i bubeník, kerý zabubnoval stejně dobře. Všichni sme si jejich číslo moc užili a ikdyž bylo slyšet, že zpěvák Olga měl jeho sranda hlas v určitých místech položen o něco níže, než jak je slyšet na CD, tak to bylo vystoupení plné energie a skvělé muziky. Po skončení Toy Dolls sme byli spokojeni, ale i drobet unaveni, tak sme si šli odpočinout do pivního stanu. Mezitím začla hrát slovenská legenda Konflikt, ty sme sledovali z povzdálí. Na další pecku Plexis, kteří z rukávu vytáhli i pár předělávek od ještě slavnějších kolegů sme se již šli podívat blíže. Na ně navázala skupina Apple Juice, která je personálně propojena právě s Plexis, tak to jeden z jejich členů sfouk vše při jednom. Nabitý pátek zakončila dobře poslouchající se kapelka Soukromey Pozemek. Pak sme zašli s kámošem do pivního stanu a tam sme poznávali nové lidi a vyměňovali si s nimi své zážitky ze dne. Toto rokování trvalo až do časných ranních hodin. Protože helikoptéra v sobotu zřejmě nelétala, tak sme si přispali do 9:45hod. V klidu sme se nasnídali, chvíli poseděli a vypravili do areálu, kde sme se v pravé poledne těšili na pardubickou kapelu Volant. Tahle partička, která je známá tím, že při hraní používá saxofon, nechala zapomenout, že je čas oběda a rozpálila všechny přihlížející tak, že po jejich vystoupení dali všeci přednost pití. My též, ale po zchlazení už se dostavil i ten hlad, tak sme v areálu pojedli. Poté sme se vydali s kámošem do příkrého svahu, který se táhl až od plotu areálu k ploše před stage. Byl to opravdu krpál a uprostřed něho sem si naplno uvědomil, proč mi někdo dole podával s úsměvem kus větvičky, abych jí mohl zabodnout do země a pomoct si s ní ;) Nahoře to ale bylo fajn, byl tam stín, ikdyž roviny mezi svahem a plotem tam už moc nezbylo. Náhodou sme tam potkali další plzeňáky se kterýma sme tam zůstali, ty nám ukázali pozvolnější cestu z druhé strany kolem plotu, tak sme tam tudy mohli donést i pití. Slovenskou Slobodnóu Európu a dívčí americkou kapelu Civet sme na půl ucha poslouchali ze shora. Na vystoupení FPB, což je počáteční formace kapelky Už jsme doma jsem se teda už zašel podívat k pódiu. Tam mají také dechový nástroj – trubku, podobně jako Volant, ale liší se od něj tím, že je to více alternativní skupina. To to opět utíká, když dohráli FBP, tak nastal večer bylo 18hod. Šli sme se napít a dát si něco na zub ke stanům. Když sme se vrátili zpět, už ladila dlouholetá stálice a nestoři českého punku kapela N.V.Ú. Ti vždy všechny potěší a upozorní na to, že punk je hlavně o svobodě a podle toho také na pódiu vystupují. Do areálu v tu dobu začalo proudit víc a víc lidí. Nebylo se čemu divit po N.V.Ú. měla nastoupit kapela, kvůli které sem ještě spousty lidí dorazili pouze na jeden den. Jednalo se o skupinu The Adicts, která dorazila z anglie. Sobota byl také jediný den, kdy se dal lístek koupit na 1 den za nižší cenu. Už byla ve tmě na pódiu k vidění britská vlajka se symbolem kapely – klaunem v buřince. Za chvíli začaly být slyšet první tóny z intra, zvuk sílil a najednou na plac vtrhla skupinka muzikantů včele se svérázným zpěvákem, který byl opravdu nalíčen jak pierot a na hlavě měl buřinku. Už z první písničky bylo patrné, že tohle vystoupení bude plné energie. Kapela hrála opravdu od podlahy, jsou to všichni špičkoví muzikanti, no a zpěvák ten na sebe strhával největší pozornost, nejen nepřehlédnutelným zevnějškem, ale hlavně zpěvem a show kterou předváděl, není divu, že si po chvíli buřinku sundal, neboť mu muselo být dost horko. Při písničce Viva La Revolution se strhla pod pódiem pěkná tancovačka. Ke konci vystoupení rozprskával do davu různé konfety a pak lidé ze zákulisí vypustili mezi dav několik různě barevných velkých nafukovacíh míčů. Nevšední záležitostí bylo také to, když si kapela vybrala na jednu píseň z publika 10 holek, kteří tam s nima nancovaly. Dalo by se to přirovnat k show, kterou v současnosti používá zpěvačka Madona, s tím rozdílem, že tento koncert byl na jedničku i po hudební stránce :-) Když The Adicts dohráli, bylo něco po půlnoci. Měli sme v plánu jet ráno prvním vlakem někdy před pátou, tak sem se šel ještě prospat na chvíli do stanu, za 3 hodiny jsem byl probuzen kamarády, ale aspoň něco. Stany sme nějak sbalili, ikdyž byly od rosy dost nacucané. Rozloučili sme se s místem festu a nabrali pomalu směr nádraží. Bez projíždících aut se šlo docela pohodlně, když sme na okraji města narazili na policajty, tak sme věděli, že jdem správně. Na nádru už byl vlak připraven, tentokrát už se nejednalo o expres jako při cestě sem, ale vagónů měl stejně. Měli sme čas asi půl hoďky, tak sme poseděli a šli zajistit jízdenku. Mezitím už se vlaku otevřeli dveře a účastníci, co měli nápad jako my s ranním lakem, obsadili ve vlaku místa k sezení. My sme zaujali místa před nástupními dveřmi u prvního vagónu, kde sme podřimovali až do ČT. V ČT sme byli nejprve trochu zmatení odkud pojede vlak na Prahu. Vypadalo to na to, že sme ani nemuseli jít tunelem a stačilo vylézt z haly. Radši sme ze zeptali místních, a ikdyž se nad tím také podivovali, neboť na místě příjezdu vlaku byla 5 minut ped příjezdem ještě nějaká lokálka, potvrdili nám to. Jen asi na 3 minutové zpoždění vlaku to klaplo. Ve vlaku sme šli tam, kde nebyly kupé, tam to bylo ideální pro spánek. Spalo se v podstatě nonstop až do Prahy, tam to dobře navazovalo na Plzeň i sme našli kupodivu volné kupé, já už sem ale moc nespal, od Berouna jsem nezamhouřil oka. Mohl jsem si ještě vychutnat i pohled z okna vlaku. Když sme dorazili do Plzně, tak sme byli mile překvapení, jak ta cesta rychle uběhla. Co dodat, celý festival doprovázela příjemně přátelská atmosféra, až na jeden údajný incident, když si nějací polácí asi spletli místo kde jsou s něčím jiným. Punk muzika má stále z čeho brát a co je ještě důležitější, má naopak co dát lidem a doufám, že tohle spojení bude ještě dlouho pokračovat!

]]> http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry100818-130000 .muxx Wed, 18 Aug 2010 11:00:00 GMT http://blog.hrachau.de/comments.php?y=10&m=08&entry=entry100818-130000 http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry100721-140812 http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry100721-140812 .muxx Wed, 21 Jul 2010 12:08:12 GMT http://blog.hrachau.de/comments.php?y=10&m=07&entry=entry100721-140812 http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry100401-220000 http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry100401-220000 .muxx Thu, 01 Apr 2010 20:00:00 GMT http://blog.hrachau.de/comments.php?y=10&m=04&entry=entry100401-220000 http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry100104-185036 http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry100104-185036 .muxx Mon, 04 Jan 2010 17:50:36 GMT http://blog.hrachau.de/comments.php?y=10&m=01&entry=entry100104-185036 http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry090921-193045 http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry090921-193045 .muxx Mon, 21 Sep 2009 17:30:45 GMT http://blog.hrachau.de/comments.php?y=09&m=09&entry=entry090921-193045 http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry090719-212702
http://www.chyse.com/]]> http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry090719-212702 .muxx Sun, 19 Jul 2009 19:27:02 GMT http://blog.hrachau.de/comments.php?y=09&m=07&entry=entry090719-212702 http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry090619-130145
http://www.euroregin.cz/prezentace/libe ... /index.php]]> http://blog.hrachau.de/index.php?entry=entry090619-130145 .muxx Fri, 19 Jun 2009 11:01:45 GMT http://blog.hrachau.de/comments.php?y=09&m=06&entry=entry090619-130145