Ve čtvrtek dopoledne jsem plný očekávání z této akce vyšel na vlakové nádraží. Na místě pro sraz určené už přešlapovala hrstka lidí, kde její příslušníci disponovali stejným vybavením co já :-) Po chvilce dorazil první účastník našeho zájezdu. Čekal teda hojnější účast než jen mě, ale to neva, času do odjezdu bylo ještě dosti. Zaskočili sme pro pivko na cestu a v tom se nás skupinka vedle nás zeptala, jestli bychom si nechtěli koupit s nimi společnou jízdenku do Trutnova, tak sme museli odvětit, že jedeme do Moravské Třebové, což už je z Prahy jiným směrem a že společná jen do Prahy by se nevyplatila. Na to dorazil další kámoš i s kamarádkou, tak se náš počet zaokrouhlil na pěknou 4ku. Nalezli sme do vlaku směr Pha a jak to obvykle v tomto rychlíku bývá, všade jsou jen kupé a v každém byl min. 1 člověk, nu co v 5 v kupé se dá stále pohodlně cestovat. Dokonce se s náma ten spolucestující podělil o zkušenosti v oblasti míchaných nápojů, tak sme si sebou do Phy přivezli inspiraci pro pití rumu s octem a podobných dobrot ;) V Pze sme se moc dlouho neohřáli, páč to dobře navazovalo, tak sme měli na přestup cca 10 minut. Další vlak měl cílovou stanici v Žilině. Přijde mi, že čím dál vlak jede, tím má méně vagónů. Tento spoj to potvrdil, byl opět jen s kupé a ještě k tomu to byly kupé modernějšího provedení, kde je pouze 6 míst. Všude byli nejméně 3-4 lidé, což pro nás bylo málo. Už sme počítali s tím, že se usalašíme někde na podlaze u WC, naštěstí k tomu nedošlo. Při postupování vagónama vpřed sme se dostali na pokraj jídelního vozu. Bylo to jako by takové foae jídeláku s červeným kobercem a dvěma stolkama. Jeden stolek měl 4 židle, čož bylo jako ušité nám na míru. Sedadla byla póstrovaná spíše historické kousky, za to velmi účelná. 2 místa byla přesně naproti okénku. Vzápětí přišel pan vrchní s jídelním a nápojovým lístkem. Volba byla jasná 3x kozla 11-tku a jeden čaj pro kamarádku. 11-tka nebyla, tak sme 10-tkou také nepohrdli, zvláště když byla za rozumnou cenu. Naběhly nám i myšlenky na stravu, ale nakonec sme dali přednost dalšímu vychlazenému. Tak nám příjemně a pohodlně utekla cesta z Phy do České Třebové. Tepřive tam při výstupu bylo z ostatních lidí patrné, kam že to máme namířeno, holt už sme byli skoro na místě. V pohotovosti byla i místní policie, která dohlížela na správné odjezdy vlaků do Moraské Třebové a na včasný přesun festivalových cestujících na příslušné nástupiště. Místní hlasatel hlásil, že do Moravské Třebové pokračuje speciální spoj. Tento expres odjížděl o 20 minut déle než původní vlak, tak sme měli alespoň více času na občestvení. Po pauze už nezbývalo než usednout do prvního vagónu expresu a pádit do cíle. Jednalo se tak o slabých 40 minut jízdy a zvláště při pestré atmosféře, která panovala ve vozu, sme pomalu ani nepozřeli modrou ceduli, která upozorňovala na místní moravsko třebovské nádraží. Jelikož tu každý z nás byl „nový” nechali sme se strhnout davem a následovali jej. Již po prvních ušlích krocích zastavovala na silnici auta, která nabízela účastníkům svoz do areálu festivalu, který se nacházel tak 3km od vlakáče. My sme tu cestu chtěli důsledně poznat, aby sme si jí pamatovali pro případný výlet do města. Když sme narazili na první stánek, tak sme mohli konstatovat tady je země zaslíbená akcím a objednat si 4 vychlazené poličky. Auta s postavenými stany napovídaly, že sme tam, kde sme chtěli být ;-) před areálem největšího punkového festu u nás. Utábořili sme se na kopečku poblíž areálu, kam na nás již doléhaly zvuky nedaleké hudební produkce. Vydali sme se pro lístky, u vstupu sme je vyměnili za náramky, vyfásli program a už sme byli na 3 dny jejich. Po vstupu se před námi otevřel výhled dlouhé plochy lemované stánky a hemžícími se lidmi. Stage byla po levé straně, mezi plochou a stagí bylo koryto, kde teče nejspíše z jara voda, tady sloužilo jako skladiště kelímků a občasné místo pro nocležníky. Šli sme prozkoumat situaci kolem jídla a pití. Tyto stánky byly až na samém konci festivalového areálu, což nebylo zas tak daleko. Pivo za 25kč, to je pěkná cena, shodli sme se. S jeho kvalitou už to bylo horší, ale co chtít za ty prachy. Každopádně sme už pili lepší festivalový G. Jídla byl docela široký výběr – klobásy, párky, guláš, rizoto, polévky, hranolky a také za pěkné ceny. No kde se dnes natrefí na langoše klasik za 35korun.
Areál sme celý prošli a zakotvili před stagí. Lidí před ní ještě nebylo mnoho, tak sme mohli jít blízko k pódiu.O žádné s kapel sme nemohli říct, že by nezněla dobře. Mezi zahravší spolky patřili Spínací Špndlík, Zeměžluč, Nežfaleš, místní Werglův Pjos, němečtí Speichelbroiss, ale největší zážitek večera v nás zanechala anglická skupina Anti Nowhere League, která svým strhujícím punk Rock“N“Rollovým vystoupením nenechala jednoho člověka chladným. To byla jedna z posledních čtvtečních kapel. Že se jednalo o první den festu bylo znát i na povrchu místa před stagí, kde se původní louka měnila v udusanou půdu, takže se tam utvořilo blátíčko. Podle toho vypadala naše obuv druhý den ráno. Celý čtvrtek bylo nádherně a ve stejném gardu pokračoval i pátek. Krom sluníčka pálící přes stan nás ráno probudil i vrtulník, který musel letět ukrutně nízko. Přechodné bydliště nám neponičil, tak sme ho brali jako ranní budíček :-) Do areálu sme jukli jen na skok, když od 10hod vystupoval písničkář Záviš. Ten nám dal potřebnou energii pro cestu do města. Přišlo mi, že cesta utíkala nějak pomaleji než včera, holt s davem jde vše rychleji. Na počátku města sme dohnali pár lidiček jdoucí před náma, tak sme se na ně zavěsili. Jenže ejhle místo aby pokračovali směr hospoda, supermarket, zapluli na místní koupaliště. Byli sme mezi rodinnými domy, tak sme se optali jedné paní kudy kam. Po její radě byla vidina hospody vzdálená, protože nás poslala do podniku na kraji města 3km od nás. Když sme po pár metrech této cesty narazili na nonstop, krý měl zrovna zavřeno, vzdali sme to a namířili to dle intuice do středu :o) Vyplatilo se, po vymotání se z domkové čtvrti, se před náma otevřel pohled na billu. A ve vzduchu visela i nějaká ta restauračka – byla kousek za rohem. Vnitřek byl prostorný, dobrý vzduch, trvalo tedy trochu déle než si nás všimla obsluha, ale to se dá prominout, sice nebylo úplně plno, ale stejně tam takový příval hostů v pátek v poledne, jen tak není. Pivo měli staropramen i granát, k jídlu sem si dal česnečku a kančí guláš. Pochutnali sme si, napili sme se, tak sme mohli spokokojeně odjít na nákup. Před billou postávali a posedávali lidé, ale uvnitř žádné větší fronty nebyly. Šli sme hlavně po kole a víně. Místní policisté co tam hlídali, nám poradili, ať si koupíme nějaké dobré krabicáky. My však na jejich rady nedali a dali sme přednost vínu v petkách. Opravdu milí příslušnící, když měli takovou starost o náš apetit :) Ještě sme vzali na sváču chleba a štangli nějakého měkkého salámu. S igelitkama v rukou sme to namířili do centra. Když sme prošli nějakou branou, tak už bylo zřejmé, že se brzo ocitnem na náměstí. To vypadalo pěkně, bylo s podloubím, stromky, uprostřed byla jedna kašna. Na lavičce sme dali chvilku veget. Klábosilo by se tam takhle na slunci pěkně, ale čas produkce nás již tlačil. Cestou na zpět kolem nás projížděli příležitotní taxi, kterých tu bylo hojně. Ke stanům sme dorazili v 15:45 a protože v 15:30 měla hrát plzeňská folk punková legenda Znouzectnost bylo to akorát, neboť jako je to zvykem na každém festu i tady byl program v časovém skluzu. Playlist byl plný obvyklých písniček, který hrajou na festech jako např. Jednou za tisíc let, Časy zlý, Knedlíky, Bílé velryby atd. ZNC nás potěšila tím, co sme od ní čekali. Skupina při vystoupení i vtipně upozornila na lidi, kteří házeli kelímky s nedopitým pivem mezi lidičky v předních řadách. Kytarista o nich řekl, že se divý, jak může někdo s pivem takhle plýtvat a že se to prostě nedělá.Po Znouzi sme šli na pivo a potom ke stanům namíchat nápoje. Nejprve sme mixli kolu s červeným. S bílým by to bylo asi méně sladké, ale tohle také nebylo k zahození. Když sme doskotačili na stage, tak právě dohrála první písničku další česká legenda E!E na ně už bylo před pódiem pořádně plno. Ve vynikající atmosféře sme si vychutnávali songy jako O životě, Poslouchej, Míša nebo Pelikáni. Ve stejném duchu se neslo vystoupení Totálního nasazení, on jako už celý zbytek večera byl nabit samými punkovými legendami. Po Totáčích přijel na pověstém traktoru Visací zámek, kteří odstartoval překvapivě písničkou Hymna šibeničních bratří, kterou né vždy ze svého repertoáru vytáhne. Visáče vystřídali SPS z Prahy, ti připravili vynikající předkrm pro hlavní hvězdu večera anglické The Toy Dolls. Tihle tří týpkové, kteří brázdí hudebním světem již 30 let všem ukázali zač je toho loket. Jejich kytarová sóla se krásně nesla celým areálem a poukázala na to, že tihle kluci holt na ty kytary umějí zahrát a přitom ještě zvládat skákat roznožky ve vzduchu :-) Prostor pro sóĺo měl i bubeník, kerý zabubnoval stejně dobře. Všichni sme si jejich číslo moc užili a ikdyž bylo slyšet, že zpěvák Olga měl jeho sranda hlas v určitých místech položen o něco níže, než jak je slyšet na CD, tak to bylo vystoupení plné energie a skvělé muziky. Po skončení Toy Dolls sme byli spokojeni, ale i drobet unaveni, tak sme si šli odpočinout do pivního stanu. Mezitím začla hrát slovenská legenda Konflikt, ty sme sledovali z povzdálí. Na další pecku Plexis, kteří z rukávu vytáhli i pár předělávek od ještě slavnějších kolegů sme se již šli podívat blíže. Na ně navázala skupina Apple Juice, která je personálně propojena právě s Plexis, tak to jeden z jejich členů sfouk vše při jednom. Nabitý pátek zakončila dobře poslouchající se kapelka Soukromey Pozemek. Pak sme zašli s kámošem do pivního stanu a tam sme poznávali nové lidi a vyměňovali si s nimi své zážitky ze dne. Toto rokování trvalo až do časných ranních hodin. Protože helikoptéra v sobotu zřejmě nelétala, tak sme si přispali do 9:45hod. V klidu sme se nasnídali, chvíli poseděli a vypravili do areálu, kde sme se v pravé poledne těšili na pardubickou kapelu Volant. Tahle partička, která je známá tím, že při hraní používá saxofon, nechala zapomenout, že je čas oběda a rozpálila všechny přihlížející tak, že po jejich vystoupení dali všeci přednost pití. My též, ale po zchlazení už se dostavil i ten hlad, tak sme v areálu pojedli. Poté sme se vydali s kámošem do příkrého svahu, který se táhl až od plotu areálu k ploše před stage. Byl to opravdu krpál a uprostřed něho sem si naplno uvědomil, proč mi někdo dole podával s úsměvem kus větvičky, abych jí mohl zabodnout do země a pomoct si s ní ;) Nahoře to ale bylo fajn, byl tam stín, ikdyž roviny mezi svahem a plotem tam už moc nezbylo. Náhodou sme tam potkali další plzeňáky se kterýma sme tam zůstali, ty nám ukázali pozvolnější cestu z druhé strany kolem plotu, tak sme tam tudy mohli donést i pití. Slovenskou Slobodnóu Európu a dívčí americkou kapelu Civet sme na půl ucha poslouchali ze shora. Na vystoupení FPB, což je počáteční formace kapelky Už jsme doma jsem se teda už zašel podívat k pódiu. Tam mají také dechový nástroj – trubku, podobně jako Volant, ale liší se od něj tím, že je to více alternativní skupina. To to opět utíká, když dohráli FBP, tak nastal večer bylo 18hod. Šli sme se napít a dát si něco na zub ke stanům. Když sme se vrátili zpět, už ladila dlouholetá stálice a nestoři českého punku kapela N.V.Ú. Ti vždy všechny potěší a upozorní na to, že punk je hlavně o svobodě a podle toho také na pódiu vystupují. Do areálu v tu dobu začalo proudit víc a víc lidí. Nebylo se čemu divit po N.V.Ú. měla nastoupit kapela, kvůli které sem ještě spousty lidí dorazili pouze na jeden den. Jednalo se o skupinu The Adicts, která dorazila z anglie. Sobota byl také jediný den, kdy se dal lístek koupit na 1 den za nižší cenu. Už byla ve tmě na pódiu k vidění britská vlajka se symbolem kapely – klaunem v buřince. Za chvíli začaly být slyšet první tóny z intra, zvuk sílil a najednou na plac vtrhla skupinka muzikantů včele se svérázným zpěvákem, který byl opravdu nalíčen jak pierot a na hlavě měl buřinku. Už z první písničky bylo patrné, že tohle vystoupení bude plné energie. Kapela hrála opravdu od podlahy, jsou to všichni špičkoví muzikanti, no a zpěvák ten na sebe strhával největší pozornost, nejen nepřehlédnutelným zevnějškem, ale hlavně zpěvem a show kterou předváděl, není divu, že si po chvíli buřinku sundal, neboť mu muselo být dost horko. Při písničce Viva La Revolution se strhla pod pódiem pěkná tancovačka. Ke konci vystoupení rozprskával do davu různé konfety a pak lidé ze zákulisí vypustili mezi dav několik různě barevných velkých nafukovacíh míčů. Nevšední záležitostí bylo také to, když si kapela vybrala na jednu píseň z publika 10 holek, kteří tam s nima nancovaly. Dalo by se to přirovnat k show, kterou v současnosti používá zpěvačka Madona, s tím rozdílem, že tento koncert byl na jedničku i po hudební stránce :-) Když The Adicts dohráli, bylo něco po půlnoci. Měli sme v plánu jet ráno prvním vlakem někdy před pátou, tak sem se šel ještě prospat na chvíli do stanu, za 3 hodiny jsem byl probuzen kamarády, ale aspoň něco. Stany sme nějak sbalili, ikdyž byly od rosy dost nacucané. Rozloučili sme se s místem festu a nabrali pomalu směr nádraží. Bez projíždících aut se šlo docela pohodlně, když sme na okraji města narazili na policajty, tak sme věděli, že jdem správně. Na nádru už byl vlak připraven, tentokrát už se nejednalo o expres jako při cestě sem, ale vagónů měl stejně. Měli sme čas asi půl hoďky, tak sme poseděli a šli zajistit jízdenku. Mezitím už se vlaku otevřeli dveře a účastníci, co měli nápad jako my s ranním lakem, obsadili ve vlaku místa k sezení. My sme zaujali místa před nástupními dveřmi u prvního vagónu, kde sme podřimovali až do ČT. V ČT sme byli nejprve trochu zmatení odkud pojede vlak na Prahu. Vypadalo to na to, že sme ani nemuseli jít tunelem a stačilo vylézt z haly. Radši sme ze zeptali místních, a ikdyž se nad tím také podivovali, neboť na místě příjezdu vlaku byla 5 minut ped příjezdem ještě nějaká lokálka, potvrdili nám to. Jen asi na 3 minutové zpoždění vlaku to klaplo. Ve vlaku sme šli tam, kde nebyly kupé, tam to bylo ideální pro spánek. Spalo se v podstatě nonstop až do Prahy, tam to dobře navazovalo na Plzeň i sme našli kupodivu volné kupé, já už sem ale moc nespal, od Berouna jsem nezamhouřil oka. Mohl jsem si ještě vychutnat i pohled z okna vlaku. Když sme dorazili do Plzně, tak sme byli mile překvapení, jak ta cesta rychle uběhla. Co dodat, celý festival doprovázela příjemně přátelská atmosféra, až na jeden údajný incident, když si nějací polácí asi spletli místo kde jsou s něčím jiným. Punk muzika má stále z čeho brát a co je ještě důležitější, má naopak co dát lidem a doufám, že tohle spojení bude ještě dlouho pokračovat!