Jakožto hlavní sportovní referent naší společnosti, jsem se na vlastní triko zúčastnil asi největší sportovní akce roku a to sice XXII. celorepublikové letní sportovní hry Mácháč 2009. Při příjezdu na Máchovo jezero, kdy jsme hledali autem úzkou lesní pěšinku do ubytování jsme dostali slibovaný řízek, který se proměnil ve vepřo knedlo zelo, zdrceni cestou z Plzně jsme po 4 hodinách hádání s navigací nepohrdli nakonec touto českou klasikou. To jsme ještě netušili jaký bude dlouhý večer při kterém jsme především probírali taktiku a trénovali pomocí půllitru a hlasitého zpěvu. Spokojeně znaveni, jsme usínali s natěšeností na ranní vstávání v 7 hodin, abychom se najedli a mohli vyrazit na 1 disciplínu, celodenního desetiboje, kterou byla střelba z luku. Náš tým čítal dohromady 12 lidí, z toho 4 muže a zbytek zástupkyně něžného pohlaví, které se všech soutěží zúčastnili s nečekanou vervou. Po 3 nástřelných, jsme začali střílet 5x naostro do terče vzdáleného 15metrů, musím se hned na úvod pochválit, protože jsem začal více než dobře a všech 5 zásahů šlo do terče, sice jsem nastřílel jen 8 bodů, ale patřil jsem k lepšímu průměru. Natěšeni nečekaným úspěchem a skvělým čase jsem do sebe stihli kopnout 1 pěnivce a vydali na steč zdolat horolezeckou stěnu, z toho 2x stěnu a 2x lanovou pyramidu, která už byla o poznání složitější, ale i zde jsme poměrně osvědčili a stlačili čas pod 17 minut. Naprosto nabuzeni výkonem sobě vlastním jsme se přesouvali do 3 km vzdáleného sportoviště na tenisový kurt, do kterého jsme vkládali nejvíce svých nadějí. Nemůžu říci, že jsme byli neúspěšní, ale obě dvouhry i smíšené čtyřhry zvláště pak já, jsme bohužel ztratili až těsně v závěru. Jeden velký efekt to ovšem mělo, a to takový že se dokonale utužil týmový duch, který byl odhodlaný už všechno vyhrát! S úsměvy od ucha k uchu jsem se zpátky přesuli do našeho hlavního areálu s příznačným názvem termit, kde už nás čekal soupeř a vyzyvatel na fotbalový match. Posilněni týmovým duchem a naprostou jednotou jsme od 1 minuty nenechali nikoho na pochybách, kdo je pánem trávníku! Když jsme ve druhém poločase, i po mém čistém hattricku vedli 5:0, mysleli jsme že je soupeř na kolenou, ale opak byl pravdou a ještě že už na zvrat nebyl čas a tak po dramatickém závěru jsme doslova ubetonovali těsné vítězství 5:4. Na závěr následovala střelba pokutových kopů, kde jsme si vyzkoušeli i tuto technickou disciplínu, ve které jsem si i já zavzpomínal na mládí a dravě proměnil, přestože jsem nakonec padli 5:3. Jelikož se ale počítalo vítězství v zápase a to bylo hlavní! Těšili jsme se na orosenou odměnu a už jsme naskakovali ke 2 čtyřhrám v beach volejbale, kde jsme vytěžili 50 procentní úspěšnost, stejně jako v následném badmintonu, a to nám hru stěžoval hlavně silný vítr, ale po změně stran jsem hráli po větru, čehož jsem jako zkušený hráč náležitě využil a nejtěsnějším rozdílem se sparing partnerkou dotáhl do vítězného závěru. Jelikož bylo už bohatě po 13 hodině, všichni účastníci byly vyhladovělí a tak jsme doslovným úprkem letěli do blízké jídelny k připravenému obědu, kde jsme se řízků opět nedočkali, ale po polovině disciplín jsme opět nepohrdli tentokrát špenátem s uzeným a bramborovym. Nacpáni a nafouknuti nás čekala disciplína na vytrávení a to tzv.Jungle runnig, kdy nás kolem pasu upoutali na gumu a my museli uběhnout co nejvíce metrů, zapíchnout zahradnický kolík a to všechno, než nás guma stahla zpět. Já jsem úspěšně zahájil 12 metry, aby můj kolega po mě vytvořil světový rekord této disciplíny, když uběhl přes 50 metrů, ovšem nějak ho zapomněli přivázat . Potom už se den přehoupl do závěrečné třetiny a čekala nás asi nejtěžší zkouška tohoto dne a to tzv. jungle creek, neboli opičí dráha. Při pohledu na tuto dispiclínu se najednou nikdo nevrhal k jejímu zdolání, ale nakonec všichni své lanové překážky napnutých na kmenech stromů zdolali a bylo nám upřímně jedno poměrně pomalého času. Hlavním faktorem bylo asi překonání samo sebe, což mohu potvrdit, a tak jsem se časem něco málo přes 15 minut zařadil pro změnu do horšího průměru. Zbývali nám závěrečné disciplíny, ale hlavně vytoužené jezero Karla Hynka Máchy. Na břehu centrální pláže nás již netrpělivě očekávali Vilém s Jarmilou, kteří nás navlékli do vest a přileb, hodili na raft a my se s odhodláním a sebezapřením vrhly do rozvlněné a ledové vody doplout s větrem o závod na 1,5km vzdálený ostrůvek a zpět. Při vytahování člunu už jeden z našich účastníků naprosto padl vysílením a zůstal tak ve člunu ležmo. Každopádně 20 minut tvrdého synchronního pádlování nás nakoplo k poslední disciplíně, kterou jsme časově přetahli asi o 2 hodiny, ale všechny to nechávalo chladnými. Poslední písemkou dne, když už se pomalu šeřilo byl biatlonový orientační běh. Myslel jsem si, že už se každý vidí ve sprše, na večeři, nebo v pelechu, ale k velkému překvapení jsme tento štafetový závod suverénně vyhráli a porazili všech 12 týmů. Dokonce nás ani nerozhodila závěrečná střelba laserovou zbraní, při které nikdo netrefil ani jednou a tak jsme naběhali trestné okruhy, abychom po doběhnutí zjistili že terče byli omylem vypnuté. Neuvěřitelně unaveni, ale velmi spokojeni jsme s radostí dorazili do tábora a začali oddávat už jen příjemným povinnostem. Celkově jsme skončili na 7.místě, což nás předurčilo k tomu, že se příští rok zúčastníme znovu a tentokrát už budeme atakovat přední příčky!!!

http://www.euroregin.cz/prezentace/libe ... /index.php