Výlet začal tradičním srazem na Lochhotíně, poté už se vyrazilo na nádraží, odkud jel vlak směr Domažlice. Cílem byla zastávka Chotěšov, odkud jsme šli pěšky přímo z města po hlavní silnici na Plzeň. Zhruba po 500 metrech jsme odbočili k bývalé drážní budově ke kolejím a podél nich šli. Už už jsme chtěli vstoupit na trať málo používané, ale funkční vlečky. Před výhybkou z trati Plzeň - Domažlice jsme však spatřili známou uniformu, jednalo se o pověřenou osobu ČD, která se samozřejmě zajímala, co zde děláme. Po výmluvě, jež pomohla, jsme chvíli počkali a za chvíli, když onen úředník zmizel, jsme vyrazili po trati vlečky, po pár stech metrech zasněžené (díky tomu jsme poznali, že na trati už nějaký den vlak nejel, ale to neznamenalo, že by jet zrovna nemohl, byl sice víkend, ale když dojde palivo, tak se nechá přivézt co nejrychleji, takže jsme museli být na pozoru). No za chvíli následoval železniční přejezd silnice Zbůch - Chotěšov, kde řidiči nechápavě koukali, co děláme na kolejích. Ale za chvíli už jsme zmizeli v lese skryti všem zvědavým očím.Do areálu Letiště byla trať dlouhá asi 2 km, nutno dodat, že někdy vedla docela do kopce nebo z něj. Taky mě překvapil na některých místech až havarijní stav kolejí,jež byly někde podmáčené a podemleté. V blízkosti trati byl pár set metrů před areálem zajímavý, mnou známý, zatopený lomeček, docela malebný. Ale to už jsme se blížili k areálu Letiště Líně, které už máme velmi dobře prozkoumáno, ale přesto jsme objevili neznámé bunkry a pod ostřížím zrakem jsme si je šli prohlédnout. I přesto, že je zima, tak jsme byli zcela obaleni přírodními lepivými kuličkami, jež jsme sundavali ještě doma.V areálu začalo být rušno a nechtěli jsme zmeškat vlakm, tak jsme vyrazili směr Červený Újezd.To jsme netušili, že kromě mě známých areálů, některých opravovaných, narazíme na bývalé budovy z dob minulých, například kulturní dům vojska a budovy pro zázemí vojáků. No vskutku zajímavé, ale začalo zde býti nějak rušno, tak jsme prostor nikým neviděni, opustili napůl nefunkční bránou. Jaké bylo mé překvapení, když jsme v Červeném Újezdu vylezli po pár metrech, přičemž jsme ještě viděli rozpadlou strážní budovu. A já jsem si uvědomil, že na tomto místě v obci jsem již kdysi byl na kole, ale netušil jsem tenkrát, že jsem tak blízko protoru. Dále jsme prošli obcí, kdo nás potkal, muselo mu být jasné, odkud máme namířeno, neb z obce se nikam jinam dostat nejde. Poté jsme se dostali zkratkou do Zbůchu, který jsme doslova proběhli, neb vlak už se blížil. Bohužel, i když jsme běželi, tak nám vlak i přesto ujel, zima byla slušná, však bylo -13 stupňů a velká vlhkost a slušný vítr. Proto jsme se rozhodli přečkat v nově otevřené pizzerii u nádraží, kde jsme dali čaje na zahřátí a po ohřátí jsme šli raději tentokráte dřív na vlak, který jel za chvíli. Při cestě do Plzně ze zastávky Zbůch jsme se shodli, že prostor Letiště Líně je tak velký, že mu věnujeme ještě minimálně jednu velkou trasu. V Plzni se naše cesty rozděli, neb já jsem měl sraz ohledně našeho občanského sdružení a to v kavárně v centru, kde už byli všichni hodně nedočkaví, neb očekávali, že přijedu vlakem předtím, který jsem ale nestihl. No, i přestože jsem byl oblečen jak Yeti (což potvrdily i v kavárně), tak jsem výlet odnesl slušným nachlazením. Ale i přesto řeknu, že výlet stál za to. A případným návštěvníkům doporučím neděli, kdy je zde poměrně klid, ale vstup je samozřejmě zakázán, tak pozor, ať vás nikdo nevidí. Nashledanou na další zajímavé túře. Pepa